-

České Budějovice

jsou přirozeným hospodářským, finančním a kulturním centrem jižních Čech, jsou statutárním, krajským a okresním městem. 
Vice informací najdete na webových stánkách www.c-budejovice.cz/ a www.mesto.budweb.cz/hlavni.asp
 

Dopravní spojení

Vlakem

Železniční uzel České Budějovice je významnou dopravní křižovatkou v železniční síti České republiky. Spojení najdete na www.cd.cz.

Autobusem

Informace o spojení najdete na www.studentagency.cz nebo www.idos.cz.

Autem

E 49 Německo - Plzeň - České Budějovice - Rakousko
E 55 Skandinávie - Česká republika (Praha - České Budějovice) - Rakousko - Itálie až Kréta
silnice 1. třídy:
I/34 České Budějovice - J. Hradec - s napojením na D 1 (Praha - Brno)

 

Historie města

Soutok velkých jihočeských řek Vltavy a Malše si v roce 1265 zvolil český král Přemysl Otakar II. k založení města Českých Budějovic, aby tak upevnil své mocenské postavení v jižních Čechách. Pravidelný půdorys nově zakládaného královského města, jehož střed tvoří rozlehlé čtvercové náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v českých zemích.

České Budějovice se díky panovníkově přízni a výhodné poloze na dálkových obchodních cestách hospodářsky vzmáhaly, takže již kolem přelomu 13. a 14. století tu byly dokončeny dva skvostné chrámy a město obepínaly pevné hradby.

Za věrnost královské koruně se čeští panovníci Budějovickým bohatě odměňovali udílením četných výsad zaručujících hospodářskou prosperitu a čilý obchodní ruch. Mezi nejvýznamnější patřilo například privilegium Karla IV. z roku 1351, které nařizovalo kupcům projíždět Budějovicemi a nabídnout zde své zboží, ale zakazovalo také provozování určitých druhů řemesel do okruhu jedné míle od města.

V průběhu neklidného 15. století představovaly katolicky orientované Budějovice pevnou oporu proti husitství. Vojevůdce Jan Žižka dobře odhadl důkladnost jejich opevnění a o dobytí města se ani nepokusil. Téměř tradicí se naproti tomu stala obchodní válka s mocným šlechtickým rodem Rožmberků, která často přerůstala až v ozbrojené potyčky.

Středověké České Budějovice zůstávaly městem uzavřeným v prstenci hradeb a na jejich předměstí bylo roztroušeno jen několik dvorů a zahrad. Se svými téměř 4.000 obyvateli však patřily k největším a nejvýznamnějším městům Českého království.

Šestnácté století přineslo Českým Budějovicím nebývalý rozkvět. Značné zisky plynuly do městské pokladny zejména z těžby stříbra v okolních dolech, ale také z vaření piva, z rybničního hospodaření a obchodu se solí. Nahromaděné prostředky užila městská obec mimo jiné k okázalé reprezentaci: vznikla nová budova radnice, byly přestavovány hradby a městská rada dospěla k rozhodnutí vystavět vysokou věž, které se dnes říká "Černá". Protože také měšťané zkrášlovali své domy, získaly České Budějovice půvabnou renesanční tvář.

Během stavovského povstání a následující třicetileté války zůstaly České Budějovice opět na straně císaře a odolaly útokům stavovské armády. Moderní opevnění učinilo z města strategicky důležitou pevnost, kam během války ve třicátých letech 17. století několikrát přesídlili nejvyšší zemští úředníci a zdejší kostel tehdy krátce ukrýval české korunovační klenoty. Zatímco vlastní válečné události mnoho škod nezpůsobily, zničení více než poloviny domů zapříčinil rozsáhlý požár v červenci 1641. Obnova města trvala několik desetiletí.

Barokní éra opět pronikavě změnila podobu veřejných budov i soukromých domů ve městě, obohatila České Budějovice o řadu církevních památek a mimo jiné též o jeden ze symbolů města - Samsonovu kašnu. Budějovičtí si oblíbili poutě k blízkému léčivému prameni na Dobré Vodě, kde právě v této době vznikl skvostný barokní chrám. Ke kulturnímu významu města přispěl řád piaristů, který se tu usadil v roce 1762 a zřídil zde latinské gymnázium. Do stejné doby spadá i vznik městského divadla. Za Josefa II. bylo roku 1785 založeno českobudějovické biskupství a o necelé dvě desítky let později začal působit zdejší kněžský seminář a filozofický ústav.

Devatenácté století vstoupilo do života města jednak převratným technickým pokrokem a jednak vývojem moderní občanské společnosti. Koněspřežní železnice, postavená mezi lety 1825-1832 jako první na evropském kontinentě, spojila České Budějovice s hornorakouským Lincem, a společně s vltavskou plavbou, kterou provozoval Vojtěch Lanna, urychlila přepravu zboží v severojižním směru. Tato skutečnost samozřejmě podnítila rozvoj obchodu a průmyslu. Několik velkých průmyslových podniků začalo do města přitahovat množství pracovních sil a rychlý růst počtu obyvatel se již nedal zastavit. Úměrně tomu se rozrůstala i obytná zástavba.

Počátkem sedmdesátých let 19. století definitivně dosloužila koněspřežka, jíž nahradila výstavba tratí parní železnice do Plzně, Prahy a Vídně mezi lety 1868 -1874. Město se stalo důležitým železničním uzlem a střediskem obchodu mezi rakouskými a českými zeměmi. Českobudějovická společnost se v této době začala stále výrazněji dělit na českou a německou, vznikaly národnostně odlišené spolky, školy a v neposlední řadě průmyslové podniky. Ve městě působila celá řada uměleckých osobností české, německé, ale také židovské národnosti.